Fanoušci se bouří, konkurence se
raduje, slávisté slaví. Novináři mají o čem psát, sponzoři klejí, majitelé o
něco více – za 300 milionů ročně by jeden čekal lepší reklamu.
Hráče čekají pokuty a jako obětní beránek byl veřejnosti předhozen trenér
Lavička. Vtipné je, že jej nahradí Chovanec, odpovědný od roku 2006 z pozice
generálního sportovního manažera za výběr a nákup hráčů a trenérů a tudíž spoluodpovědný
za mizerné výkony týmu v posledních letech.
Stačí to k
obrození Sparty?
Nechce se věřit, že majitel klubu J&T a jeho zástupce Křetínský,
lidé se zkušenostmi z podnikání s mnohamiliardovým obratem, nevidí reálný
stav, ve kterém se klub nachází. Samozřejmě, nevidíme do zákulisí a dalších aktivit,
s klubem okrajově souvisejících, které mohou být natolik přínosné, že stav
klubu a potřeba jej dotovat majiteli vyhovuje. V opačném případě se však nechce
věřit, že zůstane pouze u výměny trenéra.
(H)Lavička totiž
nestačí, fandové touží po hlavě Křetínského. Když do Sparty v roce 2004
přišel, měl pověst úspěšného managera a ambice vybudovat ze Sparty profesionální
klub západního typu, fungující na stejným principech jako úspěšná firma. Po
střetu s fotbalovým zákulisím a „mocí“ rozhodčích, agentů, hráčské kabiny
a fanoušků jsou nejviditelnější výsledky uplynulých 4 let: rychlé střídání trenérů, překotné
prodeje opor bez náhrady a nesmyslné nákupy neperspektivních hráčů. Trpělivost
a koncepci zkrátka v současné Spartě nehledejme.
Sparta by si měla
velmi rychle uvědomit, že stojí v bodu zlomu. Ve skutečnosti dnes nejde o
to, jestli vyhraje následující zápasy či titul, ale o celkové fungování klubu v nadcházejících
3, 5, 10 letech. Současný kádr může hrát o špičku ligy, ale ve srovnání se
zahraničními kluby v boji o postup do evropských pohárů má jen minimální
šanci. A kdo není v Lize mistrů, tomu nejenže unikají bonusy za postup,
ale především nemá příležitost ukázat, a následně prodat své hráče zahraničním klubům.
Což je pro české kluby, peroucí se s nízkými příspěvky od sponzorů a zanedbatelnými
příjmy ze vstupného a merchandisingu, otázkou přežití. Navíc, nebude-li Sparta
v pohárech, nejenže neprodá své odchovance, ale nezíská kvalitní hráče z jiných
českých klubů, pro které byla díky pohárům přestupní stanicí do zahraničí.
Aby toho snad
nebylo dost, čeká Spartu boj na více frontách. S očekávaným neúspěchem Košťála
a jeho lidí, v minulosti s klubem pevně svázaných, přichází o
důležité spojence ve fotbalovém zákulisí. Díky neúspěšné kandidatuře Prahy na
OH může zapomenout na „národní“ stadión za „státní“ peníze. A díky nevýrazným
výsledkům a celosvětové ekonomické krizi nemůže počítat s navýšením sponzorských
příspěvků.
Jak dál? Záleží
na tom, jak velká je trpělivost J&T a sponzorů dotovat neúspěšný klub. Těch
300 milionů, které pohltí roční provoz klubu, se dá utratit mnohem zajímavějším
způsobem. V podstatě můžeme být svědky 4 základních scénářů:
1/ zachování stávajícího stavu s totálním
kolapsem během 2-3 let.
2/ prodej
klubu novému zájemci. Je sice nepravděpodobné, že by v dnešní době někdo J&T
předložil za zadlužený a po sportovní stránce neúspěšný klub, nadstandardní
nabídku, ale „i prodělek může být zisk“. Obzvláště vezmeme-li v potaz nutnost
dorovnat roční rozpočet klubu.
3/ výrazné navýšení rozpočtu, nákup hotových
kvalitních hráčů, návrat klubu do pohárů a po prvním úspěchu prodej klubu.
4/ vytvořit dlouhodobou koncepci a neustoupit
při prvních větších konfliktech, byť by to mělo za důsledek „válku“ s fanoušky
v kotli či odchod nepřizpůsobivých hráčů. Dát prostor lidem
typu Jaroslava Hřebíka apod.
Uvidíme,
jak se J&T zachovají – jestli jako akcionáři nebo bafuňáři. Do té doby – „fotbalu
zdar“